Vážené čtenářky a čtenáři, 

ráda bych vám představila nové přírůstky v líšnické knihovně, která se po vládních opatřeních mohla opět otevřít. Splňujeme předepsané podmínky (jeden čtenář na 15 m2), protože naše knihovna má naštěstí 16 m2. Věřím, že od Nového roku bude možné otevřít knihovnu i pro děti v úterý odpoledne.

První novinkou je kniha MARKA EBENA, MYŠLENKY ZA VOLANTEM. Představuje soubor humorných sloupků a fejetonů, které vycházely časopisecky v letech 2014-2020. Kniha je vydaná formou kroužkového bloku, podle autora proto, aby případný čtenář mohl vytrhnout to, co se mu nelíbí a nemusel se trápit, že knihu zničil.

Volné pokračování Jirotkova Saturnina je od MIROSLAVA MACKA a má název SATURNIN ZASAHUJE. Sluha Saturnin je opět zpátky a pojede lyžovat. Do malebného prostředí zasněžených Orlických hor se vydá v doprovodu tety Kateřiny, neotesaného synka Milouše, sarkastického doktora Vlacha i laskavého dědečka s jeho nevyčerpatelnou zásobou povedených historek.

Do úplně jiného žánru nás zavede JOSEF KLÍMA a MAREK EPSTEIN v knižní podobě scénáře k filmu ŠARLATÁN. Vzniklo tak strhující drama Jana Mikoláška, muže s léčitelskými schopnostmi. Příběh vznikl podle skutečných událostí, kdy se na léčitele obracely tisíce lidí s žádostí o pomoc, včetně osob politického a kulturního života všech tehdejších režimů.

Pro naše stálé čtenáře je vítanou novinkou MLHA NAD SHADOWS SANDS od ROBERTA BRYNDZY, který je momentálně jedním z nejčtenějších autorů detektivek. Noví vyšetřovatelé Kate Marshallová a její asistent Tristan Harper řeší otázku, jak spolu souvisí zmizení mladých lidí v oblasti Shadows Sands a jakou roli hraje hustá anglická mlha.

Pro děti vychází už 15. díl DENÍKU MALÉHO POSEROUTKY s názvem SAMÁ VODA od JEFFA KINNEYHO.  Hlavní hrdina a jeho rodiče se vydávají na prázdninový výlet, zastihne je pořádná bouřka a liják. Dají se tyhle prázdniny ještě zachránit, nebo budou mít vody za chvíli po krk?

Na závěr bych vám ráda popřála příjemné prožití vánočních svátků v rodinném kruhu a třeba i s dobrou knihou od Ježíška. Do nového roku hlavně zdraví a klid!

Helena Žbánková, knihovnice

Úvodní foto: Josh Sorenson - Pexels.com

„Já se ti divím,” křičela paní Dinah. „Kdyby to byli pořádní lidé, šli by k starostovi, a ne takhle žebrotou! Proč si je nevzali do domu Šimonovic? Proč se jich máme ujímat ausgerechnet my? Copak jsme něco horšího než Šimonovic? Já vím, Šimonova žena by si takovou holotu do domu nepustila! Já se ti divím, člověče, že se tak zahazuješ s já nevím kým!”

„Nekřič,” bručel starý Isachar, „vždyť to budou slyšet!”

„Ať to slyší,” pravila paní Dinah pozvedajíc hlas ještě víc. „Nevídáno! To by tak hrálo, abych nesměla doma ani pípnout kvůli nějakým tulákům! Znáš je? Zná je někdo? On říká, to je má žena. Povídali, jeho žena! Já vím, jak to u takových poběhlíků chodí! Že se nestydíš pustit něco takového do domu!”

Isachar chtěl namítnout, že je pustil jen do chléva, ale nechal to pro sebe; měl totiž rád svůj pokoj.

„A ona,” pokračovala paní Dinah pohoršeně, „ona je v jiném stavu, abys to věděl. Prokristapána, ještě to nám tak chybělo! Jezus Maria, abychom tak přišli do lidských řečí! Prosím tě, kdes nechal hlavu?” Paní Dinah nabrala dechu. „To se rozumí, nějaké mladici ty neumíš říct ne. Když na tebe udělala ten svůj kukuč, tak ses mohl přetrhnout samou ochotou. Mně bys to neudělal, Isachare! Jen si ustelte, lidičky, je tam ve chlévě slámy habaděj – Jako bychom byli v celém Betlémě jenom my, kdo mají chlívek! Proč jim Šimonovic nedali otep slámy? Protože Šimonka by si to nedala od svého muže líbit, rozumíš? Jen já jsem takový ošlapek, že na všechno mlčím –”

Starý Isachar se obrátil ke zdi. Snad přestane, mínil; ona má trochu pravdu, ale dělat tolik řečí pro jednou –

„Brát cizí lidi do domu,” rozjímala paní Dinah ve spravedlivém hněvu. „Kdoví co je to zač? Teď abych celou noc strachem nezamhouřila oka! Ale to ti je jedno, viď? Pro lidi ty všecko, ale pro mne nic! Abys ty vzal jednou jedinkrát ohled na svou udřenou a churavou ženu! A ráno abych po nich ještě uklízela! Když ten člověk je tesař, proč není někde na práci? A proč zrovna já mám mít tolik trápení? Slyšíš, Isachare?”

Ale Isachar tváří ke zdi dělal, jako by spal.

„Panenko Maria,” vzdychla paní Dinah, „mám já to život! Celou noc abych nespala starostí… A on si spí jako dřevo! Mohli by nám odnést celé stavení, a on si chrní… Bože, mám já to svízel!”

A bylo ticho, jen starý Isachar pozorně členil tmu svým chrupáním.

*

K půlnoci ho vzbudilo z dřímoty potlačované ženské zasténání. I safra, lekl se, to bude něco vedle v chlívku! Jen aby to nevzbudilo Dinu… To by zas bylo řečí!

I ležel nehnutě, jako by spal.

Po chvíli bylo slyšet nový ston. Bože, smiluj se! Bože, dej, ať se Dinah neprobudí, modlil se v úzkostech starý Isachar, ale vtom už cítil, že se Dinah vedle něho vrtí, zvedá se a napjatě naslouchá. Bude zle, řekl si zdrceně Isachar, ale zůstal pěkně zticha.

Paní Dinah bez hlesu vstala, přehodila přes sebe vlňák a vyšla na dvůr. Asi je vyhodí, řekl si bezmocně Isachar. Já se jí do toho míchat nebudu, ať už si dělá, co chce…

Po jakési podivně dlouhé a tlumené chvíli se paní Dinah vrátila opatrně našlapujíc. Isacharovi se ospale zdálo, že chrastí a praská nějaké dříví, ale rozhodl se, že se ani nehne. Snad je Dině zima, mínil, a dělá si oheň.

Pak se Dinah znovu potichu vykradla. Isachar pootevřel oči a viděl nad planoucím ohněm kotlík s vodou. Nač to je, řekl si s podivem a hned zase usnul. Probudil se teprve, když paní Dinah takovými zvláštními, horlivými a důležitými krůčky běžela s dýmajícím kotlíkem na dvůr.

I podivil se Isachar, vstal a trochu se ustrojil. Musím se podívat, co je, řekl si energicky, ale ve dveřích se srazil s Dinou.

Prosím tě, co tak běháš, chtěl vyhrknout, ale ani se k tomu nedostal. „Co ty tu máš co okounět,” utrhla se na něho paní Dinah a zas běžela na dvůr s nějakými klůcky a plátýnky v náručí. Na prahu se obrátila. „Jdi do postele,” rozkřikla se přísně, „a… a nepleť se nám tady, slyšíš?”

Starý Isachar se vyštrachal na dvorek. Před chlívkem viděl bezradně trčet ramenatou mužskou postavu, i zamířil k ní. „Jojo,” bručel chlácholivě. „Vyndala tě, že? To víš, Josef, ty ženské…” A aby zamluvil jejich mužskou bezmoc, ukazoval honem: „Koukej, hvězda! Viděls už někdy takovou hvězdu?”

Karel Čapek, Lidové noviny 25. 12. 1930

(pro Líšnický zpravodaj vybral Tomáš Fiala)

Betlémská hvězda

Znáte příběh komety nad Betlémem, která ukázala Třem králům cestu k narozenému Ježíškovi? Letos ji můžete vidět! Betlémská hvězda není ve skutečnosti kometou, ale vzácným astronomickým jevem, kdy se k sobě přiblíží Jupiter a Saturn a na obloze se objeví hvězda zářivější než všechny ostatní. Vyjde za soumraku 21. prosince a znovu se jí dočkáme až v roce 2080. Podívejte se na stránky Astronomického ústavu AV ČR, dozvíte se mnoho dalšího!

Úvodní foto: Jeswin Thomas - Pexels.com

Nedalo mi to a přihlásila jsem se na jednodenní pečovatelský kurz Červeného kříže. Po absolvování jsem nelenila a obvolala blízké domovy důchodců s otázkou „Chcete mě?“. A v domově seniorů na Dobříši po mně přímo skočili.

Úterý

Nastupuji s kamarádkou hned 10.11.2020 v plné polní, to znamená respirátor, štít a rukavice. Čekáme na instrukce a hlavní sestra říká: “Jděte si povídat se staroušky!” Jen povídat??? Cítíme se trošku nevyužité, ale vyrážíme. Rozdělíme si patro a už se vrháme do pokojů. Někdo spí, někdo se s námi moc bavit nechce, ale většina babiček a dědečků má radost.

Paní Maděrová je celá dojatá, prý tak krásný den už dlouho neměla. Ráno jsme ji vyvezly ven a odpoledne si s ní povídáme.

Pan Antonín se se mnou směje a najednou pláče. Je mu devadesát a moc se mu stýská po dceři. Tak dochází na první objetí a trošku té slivovice. Nevadí, že řídím? To víte, že ne!

Zato paní Hájková, učitelka z Moravy je přísná. Dává mi recept na plumlovák a příští týden jí musím říct, jaký byl. Ale prý je jí jasné, že se mi nepovede. To má asi pravdu, ale úkol zněl jasně: o víkendu bude plumlovák.

Paní Štychová je tu jen krátce a máme dovoleno jít na procházku do zahrady. Oni jsou totiž všichni již několik týdnů zavření na svých pokojích. Nikdo nesmí k nim a oni nesmí ven. Udělají pár kroků po pokoji, celé dny mlčí. Sestřiček je tu málo, jsou tu úžasně hodné, ale jsou rády, když je obslouží. Na nějaké povídání není čas.

S paní Motlovou je legrace. Asi má těžkou sklerózu, a tak mi v minutových přestávkách chválí starou mikinu, co mám na sobě. Při obědě pomáháme krmit, občas někomu namasírujeme nohy nebo jdeme ven. Najednou mám pocit, že vlastně to povídání je to nejdůležitější, co pro všechny můžeme udělat.

Středa

Dnes už jsme protřelé ošetřovatelky, a tak hned zrána dostáváme těžký úkol: umýt paní Kulíkovou. Potíž je v tom, že ona se mýt nechce. Sice se trošku vzpouzí, ale ve čtyřech ji přeneseme na gumovou postel, kterou převezeme do koupelny. Na té ji i sprchujeme, převlékáme a fénujeme. Když tak koukám na tu malou babičku, vidím, že se jako děti rodíme a jako děti umíráme. Rychle si zvykám na to, že ji musím umýt jako velké miminko. Jsou tu s námi sestřičky z koviďárny, celé v kombinézách, tak se ptám, kolik lidí už to dostalo. Odpověď zní: už to nepočítáme.

Odpoledne ještě myjeme Lidunku, která má zkroucené celé tělo po mozkové obrně. S tou si i zanotuju Ježíšku panáčku, jenže když se vrhám tam „dolů“, je tam bobek velký jako sněhová koule. Holt vždycky je něco poprvé, jakýpak s tím štráchy. Lidunka je čisťounká, přebalená a já vyrážím s panem Antonínem na procházku. Včera jsem ho zastihla v trenýrkách a dnes na mě už čeká v kalhotech a saku. Vykračujeme si po zahradě, ale když se vracíme, tak prý jestli ho neoholím? No, jaksi, nikdy jsem to nedělala, ale na něco umřít musí. Má štětku a mýdlo jako za starých časů a bohužel také žiletku z té doby. Ještě si pamatuji, jak se s ní holil můj dědeček. Jsou to nervy, ale jdu na to. Končí krásně oholený, jen z brady mu teče proud krve.

A víte co bylo dnes k obědu? Husa se zelím a knedlíkem. Když nakrmíme babičky, vrháme se samy do jídelny. Paní kuchařky nám ještě šoupnou jako bonus nealko pivo. Pak ještě obejít babičky, které jsme včera nestihly, a také ty, kterým jsme to slíbily. Den utekl jako voda a my už se těšíme, až se s těmi svými příští týden zase uvidíme.

Úvodní foto: Matthias Zomer - Pexels.com

Máloco patří k líšnickým Vánocům tak jako tradiční koncert školních dětí v líšnickém kostele Všech svatých. Již od začátku listopadu se školou nesou melodie vánočních koled, děti zpívají nejen o hudební výchově, ale i o přestávkách, cestou ze školy i doma rodičům a všichni se těší na velký večer, kdy se děti, ve svých ladovských kostýmech, předvedou natěšenému publiku. Letos tomu tak bohužel není, ve škole je ticho, zpívat nemůžeme. Z pochopitelných důvodů tedy není možné tuto krásnou tradici letos dodržet, proto si ji pojďme připomenout alespoň na stránkách zpravodaje.

Koncert roku 2010, v pozadí paní učitelka Tereza Lišková Mašková.

První školní vánoční koncert v kostele se uskutečnil 19. 12. 1991, tehdy ještě jako součást vánočního koncertu hudebního uskupení Colegium Paedagogicum. Cituji ze školní kroniky: „Byl to veliký svátek, nejen pro obec, ale i pro široký region, i když účast byla ohrožena velmi špatným počasím – sníh a déšť. Hodinu před zahájením se nám v zámku kostelních dveří zlomil klíč. Nakonec díky obětavým tatínkům se dveře podařilo otevřít. Koncert měl veliký úspěch a lidé odcházeli plni radostné pohody do svých domovů. Jen několik málo lidí do rána špatně spalo, protože vědělo, že kostel se nepodařilo uzamknout, jen provizorně zabezpečit dveře. Druhý den byl zámek opraven.“ Takto vzpomíná na historicky první polistopadový koncert tehdejší paní ředitelka Mgr. Jana Čiháková. Jako by první trable kolem koncertu přinesly této tradici do vínku štěstí. Od té doby se koncert konal pravidelně každý rok, až letošní pandemie nám pořádání koncertu znemožnila.

Paní učitelka Slávka Jírovcová Pitnerová diriguje koncert v roce 2002.

Koncerty s dětmi nacvičovali vždy učitelé místní školy. Vzpomeňme pana učitele Jiřího Markla, paní učitelku Simonu Marklovou či paní učitelku Hanku Milerovou. V letech 2002 až 2005 připravovala koncerty s dětmi paní učitelka Slávka Jírovcová (dnes Pitnerová), která dokázala nacvičit i dvojhlasy či úryvky z Rybovy České mše vánoční. Tehdy poprvé se děti objevily v kostele v kožíškách, i když nutno podotknout, že k současné podobě kostýmů vedla ještě hodně dlouhá cesta…

Generální zkouška ve škole v roce 2014, aneb bez práce nejsou koláče.
První vystoupení naší mateřské školky v kostele v roce 2012.
Školkáčci jako hvězdičky v roce 2016.

Vánoční koncerty by nebyly tak krásné bez hudebního doprovodu. A odkud se hudebníci rekrutovali a rekrutují? Samozřejmě z řad rodičů našich dětí. A tak se složení doprovodného ansámblu měnilo dle hudební zdatnosti rodičů. Doprovázela nás třeba basa, klarinet, housle či dudy, ale jeden nástroj jsme měli vždycky – kytaru pana Václava Maška z Řitky. Ten byl snad úplně prvním doprovázejícím rodičem, a i když má již děti hodně odrostlé a stal se dokonce i prarodičem, naše líšnické děti v kostele doprovází stále a bez přerušení už více než dvacet let. V roce 2009 se k nám poprvé připojili manželé Veronika a Ondřej Kopečtí a pan Tomáš Fiala, i ti s námi od té doby hrají každoročně. Doprovázejících rodičů bylo určitě daleko více, ale kronika školy je jmenovitě bohužel neuvádí. Proto mi dovolte takto anonymně všem rodičům a kamarádům, kteří kdy děti v kostele doprovázeli, z celého srdce poděkovat.

Paní učitelka a maminka Verunka Kopecká doprovází školkáčky, školáky i pěvecký sbor naší školy již po mnoho let.
Zpívající učitelský sbor je pěknou tradicí na závěr každého koncertu.
Naši věrní hudebníci - pan Vašek Mašek a Ondra Kopecký.
Náš pan farář Jan Dlouhý koncert dětí nikdy nezmešká.

Vánoční koncert líšnických dětí je největší a nejdůležitější mimoškolní akcí, kterou naše škola pořádá. Pro učitele, zaměstnance, děti i jejich rodiny jde o velmi výjimečnou událost. Aby bylo možné na ty krásné chvíle prožité v kostele vzpomínat, natáčí již mnoho let celé vystoupení pan Jaroslav Volf z Klínce. Natočený materiál sestříhá a následně umístí na YouTube kanál školy, kam se dostanete přes fotogalerii na webových stránkách základní školy. Bude-li vám tedy letos koncert v kostele chybět, pusťte si alespoň nějaký z předešlých let. A my vám s dětmi slibujeme, že vám to příští rok před Vánoci vynahradíme naživo! Už nyní se těšíme.

Děti si koncert vždy uvádějí samy.

Vážení čtenáři, přejeme všem klidné, radostné a ve zdraví prožité Vánoce a do nového roku nám všem dostatek pokory, porozumění a tolerance k druhým.

Mgr. Alena Fialová, ředitelka školy, organizátorka vánočních koncertů od roku 2006

Společenské hry určitě spousta z vás zná hlavně z dětství. Od Člověče nezlob se, přes Dostihy a sázky až po Monopoli nebo karetní hry jako Žolíky a Prší. Velkou roli zde hraje náhoda, tedy záleží na štěstí.  A teď si představte, že existuji hry, kdy si tvoříte strategii, kdy hrajete proti hře, kdy vytváříte abstrakci, snažíte se vyřešit záhady, hry únikové a mnohé další. Které zkusit a proč?

Dnešní deskové hry nabízejí spoustu vyžití. Prospěšnost je velká. Podpora logického, abstraktního uvažování, trénují trpělivost, učí prohrávat, komunikovat a co je hlavní, počítač i mobil můžou zůstat v zásuvce, nabíječku nebudete potřebovat.

Dnes se budeme věnovat hrám rodinným. Čas strávený s rodinou je nejvíc. Tak s chutí do toho. Za mě doporučuji tyto hry.

Zombie Kidz: Evoluce

Do vaší školy se dobývají zombie a vy musíte vymyslet strategii, jak se s nimi vypořádat. Jde o kooperativní hru, která se postupně mění. Budete plnit speciální mise a pomocí samolepek hru upravovat. Postupně se budete dostávat k zapečetěným obálkám, ve kterých zjistíte jak postupovat dál. Věk od 7 let.

Dixit

Dixit je hrou příběhovou. Hráči dostanou do ruky kartičky s obrázky a jeden z nich se stane vypravěčem. Dixit je zábavná společenská hra, kterou si můžete zahrát opravdu s každým.

Doba kamenná: Junior

Je to roztomilá dětská verze oblíbené budovatelské hry. Děti se ocitnou v pravěku, budou se svým kmenem sbírat suroviny a stavět budovy. Budou jim pomáhat chlapec Jono, jeho sestřička Jada a jejich pes Haf. Kdo bude nejlépe hospodařit se surovinami a postaví první tři chýše?

Dobble

Zábavná postřehová hra pro široké spektrum hráčů má celkem pět různých modulů, jak ji můžete hrát. Ve všech však budete potřebovat rychlost!

Kartografové

Povedená draw&write fantasy hra. Každý hráč se stává kartografem a podle tažených karet si zakresluje a vytváří mapu svého fantasy království. Podle proměnlivých karet cílů se pak snaží za svoji mapu nasbírat co nejvíce bodů. Občas ale do hry přijdou nepřátelé, jejichž pozici vám do hry zakreslují protihráči. A to se vsaďte, že vám nepřátele zakreslí někam, kde se vám to ani trošku nebude líbit!

Ubongo

Tahle originální hra v sobě snoubí skládání hlavolamů a soutěžení. V každém kole musíte napasovat dílky do vymezeného prostoru na hrací kartě (těch je celkem 36 a úkoly jsou na obou stranách, takže hra vám vydrží dlouho). Kdo to stihne včas, může si vzít dva drahokamy – sbírat je však musíte tak, abyste na konci měli od jednoho druhu co nejvíce. Jen tak můžete zvítězit.

Vládce Tokia

Kostková hra, ve které se stáváte jednou z příšer, které bojují o nadvládu nad Tokiem.

Settlers: Zrod impéria

Pěkná karetní hra, ve které vedete jeden z národů k věčné slávě. Hráči produkují suroviny, staví za ně budovy a rozšiřují možnosti svého národa, přičemž hra je založena na co nejlepším propojení karet, které máte vyloženy, a umožní vám získat co nejvíc vítězných bodů.

Úvodní foto: Anete Lusina - Pexels.com

Zamyšlení pana faráře

První adventní nedělí vstupujeme do období, které je chápáno jako příprava na Vánoce. V domácnostech se tradičně uklízí, aby na Vánoce bylo čisto, kupujeme dárky, pečeme cukroví… Ale je advent opravdu jen přípravou na Vánoce? Pokud ano, tak bychom ho velmi ochudili.

Advent – od latinského slova adventus – znamená „příchod“. Je to svébytné období zaměřené na přicházejícího Boha – Ježíše Krista. Ale ne jenom na toho za vlády Tiberia, nebo toho, který přijde na konci věků, nýbrž na toho, který právě přichází. Advent nás nechce vrátit do nostalgických vzpomínek na minulost, ani odvést do vysněné budoucnosti. Uvádí nás do přítomnosti. Ježíš Kristus přichází, tluče, chce vejít. Teď a tady a stále chce přicházet do našich životů, mezi nás. Rozhodl se stát jedním z nás, aby s námi byl a pomáhal nám žít šťastný život. A ten život nemáme kde jinde prožít než v přítomnosti. Nic jiného ostatně nemáme. Zkrátka v adventu jde především o chuť a touhu Boha vstoupit do mé přítomnosti, být mi už teď a zde vším. Mám už konečně přestat od světa očekávat něco, co mi může dát jedině Bůh. To je adventu vlastní, tímto naléháním je jedinečný.

Advent je nádherný čas s obrovským talentem proběhnout člověku mezi prsty. Je totiž docela krátký. Stačí trochu nepozornosti, a uteče nám. Člověk se často dívá jinam, než má. Advent je lekcí pozornosti pro celý rok. Je obdobím, kdy se máme učit čekat a vyhlížet toho, který přichází právě teď.

Chceme-li toto období prožít plodně a pokojně, zamysleme se se svými blízkými, čemu dáme přednost a co pro to uděláme. Například můžeme u společně vyrobeného adventního věnce každý večer prožít pár hezkých chvil. Popovídat si o radostech a starostech uplynulého dne, přečíst nějaký povzbudivý příběh z adventních textů nebo přímo z bible např. o starozákonních ženách, které byly předobrazem a proroctvím Mariina poslání Ježíšovy matky, pomodlit se a popřát jeden druhému něco krásného.

Dětský a rodinný adventní kalendář může dostat jinou podobu. Pro dospělé může být sestaven např. z nějakého kratičkého biblického citátu na den. Pro děti a rodiny to může být kalendář, do kterého vpíšeme každý večer drobné laskavosti, které se nám ten den povedly. Také si povšimněme významu tohoto ročního období, které v některých oblastech lidské činnosti přináší čas klidu a odpočinku. V zemi odpočívá setba a čeká na světlo a teplo slunce, které se právě v době zimního slunovratu vydá na svou cestu a dá setbě vzejít. Krásným zvykem je postupné sestavování rodinného betlému každodenním přidáváním jednotlivých figurek a vypravování.

Využijme letos té mimořádné příležitosti, kdy můžeme být více spolu a budovat krásné rodinné vztahy. Říká se, že něco zlého je vždy pro něco dobrého. Ten zlý virus jistě k něčemu dobrému přispívá a přispěje. Všichni máme příležitost učit se větší trpělivosti, ohleduplnosti, pozornosti k bližním, pomoci jeden druhému. Stále více objevovat, že člověk není jen bytost materiální pořád něco shánějící, ale že se potřebuje občas zastavit, rozhlédnout se a ocenit dar života.

Přátelé, velmi si vážím vaší ukázněnosti v této zvláštní době a obdivuji, jak zodpovědně dodržujete různá nařízení a předpisy. A výsledky jsou vidět. Vládní omezení se dotkla také provozu kostela a některé už tradiční adventní a možná i vánoční akce nebude možné realizovat v rozsahu, jak jsme si zvykli. Ale je zde po ruce různá technika a šikovní lidé, kteří nám pomohou toto období překonat. A pokud bude i nadále rouška skrývat náš obličej a jeho úsměv, ať se usmívají oči. Ať jsou vždy čisté, jejich pohled čistý – pak bude i celý život čistý a krásný. Přeji vám požehnaný advent!

Jan Dlouhý, farář

Úvodní foto: Pixabay.com

Vánoce ve Švédsku se až tak od těch našich neliší – snad jen že dárky se tu rozbalují až 25. ráno a nenosí je Ježíšek ale Jultomte – v překladu vánoční skřítek. A samozřejmě štědrovečerní tabule se liší – kapra se salátem tu už po staletí suplují vánoční šunka, párečky, naložení sledi, masové kuličky, paštiky, rosol, vajíčka s kaviárem, brambory a chléb. Mě velmi zaujal Julmust (mohlo by se zdát, že vánoční mošt), což je něco jako naše kofola, a zajímavé je, že se na stole objeví ještě o Velikonocích, ovšem s jinou etiketou evokující mošt velikonoční. Také šílenství kolem cukroví se ve Švédsku nekoná – ať přemýšlím, jak přemýšlím, vzpomenu si jen na obdobu perníčků pepparkakor a kynuté šafránové lussekatter, našla jsem je internetu jako Luciiny kočičky. A propos svatá Lucie – oslavami 13. prosince se Švédsko od nás liší nejvíce. V ten den slaví všechny instituce, firmy, školy, školky, prostě kdokoliv.

Jako studentka švédštiny jsem měla možnost zažít oslavy na švédské ambasádě v Praze – k mé nevelké radosti začíná tahle legrace velmi brzy ráno, děti (nebo v našem případě my švédštináři v prvním ročníku, protože sehnat dvacet švédských dětí v Praze není tak úplně snadné) jsou převlečené do bílých hábitů, nejkrásnější dívce ho přepásají rudou stuhou a posadí jí na hlavu věnec s hořícími svíčkami (to je Lucie) a chlapcům špičaté čepice (ta symbolizuje Staffana, dalšího světce). Za zpěvu švédských koled dojde průvod před obecenstvo a zazpívá Sankta Lucia a Staffan var en stalledräng (o podkoním Štěpánovi), pak si všichni dají glögg (svařené víno s mandlemi a rozinkami) a drobné občerstvení, a nakonec se vesele rozejdou za svými povinnostmi.

Protože už je to bezmála 15 let a fotky bůhví kde jsou, připojuji recept na všemi milované pepparkakor (pokud si je nechcete koupit v plechovce v IKEA). Na svém blogu ho má Děvče u plotny, také skandinavistka, která mimochodem napsala diplomovou práci o švédštině v receptech na pečení, která určila její další dráhu:)

Pepparkakor – švédské perníčky

  1. Smíchejte rozpuštěné máslo, cukr a med. Přidejte vodu, koření, sodu a mouku a zpracujte hladké těsto. Dejte na noc do lednice.
  2. Troubu předehřejte na 200 stupňů. Vyválejte těsto na cca 1 – 2 mm tenký plát, vykrajujte tvary a pečte asi 5 minut. Pozor, perníčky se velmi lehce připálí. Nechejte na plechu až do vychladnutí, aby se vám nepolámaly.

(www.devceuplotny.cz/foodblog/pepparkakor)

Úvodní foto: Nicole Michalou - Pexels.com

Z mých zážitků jsou vánoční tradice ve spojeném království rozdílné ve spoustě věcí. Vánoční stromeček zdobí již začátkem prosincem a v průběhu tohoto času tam přibývají dárečky od přátel, sousedů a rodiny. V den štědrovečerní děti připraví k oknu nebo krbu mléko se sušenkami pro Father Christmas, mrkev pro soby, pověsí punčochu k posteli a jdou spát. Ráno po probuzení mají v punčoše sladkost a poté běží zjistit, zda je mléko upité a sušenky snědené – pokud ano, znamená to že Father Christmas jim nadělil dárky a začíná v doprovodu velké radosti rozbalování. Ten den je dnem rodinných oslav s velkým slavnostním obědem, kde samozřejmě nemůže chybět krocan a jejich vyhlášený anglický puding, zakončený projevem královny. Závěr dne je již v poklidu u sledování vánočních filmů a načerpáváním energie na druhý den, kdy začínají největší slevy roku, tak zvaný Boxing Day.

Nejlépe jsou na tom však děti z anglicko-české rodiny, která dodržuje zvyky obou zemí a děti dostávají dárky jak večer na Štědrý den, tak i posléze následující den ráno.

Díky manželství jsem mohla nahlédnout i do zvyků v Lotyšsku, které má stejné tradice jako my (i olovo tam lijí) s rozdílem, že dárky si všichni rozbalují taktéž druhý den ráno. Na štědrovečerní večeři mají několik chodů, kde převažuje maso, zelí, klobásy a další uzeniny. Jednu věc však mají výjimečnou. A to že to byla to první země na světě, kde byl vánoční stromeček!

Však jedno máme všichni společné, a to je duch Vánoc:-)

Úvodní foto: Irina Iriser - Pexels.com

Američané Vánoce dost prožívají a hned po Halloweenu se objeví vánoční výzdoba. Posílám vám pár fotek z Vánoc v Americe, přesněji z Californie, kde jsem byla v roce 2017. Na nich můžete vidět, že některé domy jsou opravdu celé osvícené. V každém větším městě bývá ulice, kde každý musí mít co nejvíce a nejbláznivěji vyzdobený barák a zahradu, kam se pak lidé chodí koukat. Já měla to štěstí, že jsem mohla navštívit Universal Studios v Hollywoodu v období Vánoc, které bylo také celé vyzdobené, a byl to fakt zážitek!

Vánoce v Jihoafrické republice připadají na léto – čas, kdy je tam největší horko a děti mají velké prázdniny. Tyhle naše velké svátky se tu vlastně moc neslaví, je to záležitost přistěhovalců z Anglie nebo Holandska. Nicméně pokud si s tím dáte práci, díky velké rozmanitosti kultur mezi obyvateli JAR si tu můžete udělat Vánoce podle svých zvyklostí. Naší dceři Emily, která se tu narodila, byly tehdy dva měsíce a my jsme měli pocit, že bychom Vánoce oslavit měli. Sehnali jsme dokonce stromeček, ale nakonec jsme ho měli opřený na terase. Vůbec nám nedošlo, jaký problém bude sehnat stojan nebo ozdoby. Byla jsem Vánocemi v JAR docela zklamaná. Není to prostě ta správná atmosféra. Klade se tu důraz spíš na setkání s rodinou, není tu žádné typické jídlo, zvyky… Každý podle svého původu. Kapské město bylo tehdy ještě hodně rozdělené na bílé a černé a Vánoce byly jediným dnem, kdy se na plážích objevili černoši ze slumů, které to sem jinak netáhne. To byl zajímavý pohled, kdy se tu sešly rodiny a společně jedly a pily. Zní to možná idylicky, ale ve skutečnosti se tam spíš opily, popraly, poztrácely děti a následky vánočních oslav se řešily ještě několik dní poté.

Jak se slaví Vánoce v jiných zemích? Mnoho Líšničáků to ví. Za hranice je zavála práce, studium nebo touha poznávat jiné země. A o tom, jak se slaví Vánoce v Peru, nám napsala Rocio, kterou láska naopak přivedla k nám…

Tak tedy šťastné a veselé Vánoce! Feliz Navidad! Merry Christmas! God Jul!

Christmas in Peru, Christmas in the Czech Republic

Speaking about Christmas in Peru, it is to speak about food, toys, happiness, children singing, Papanoel (Santa Claus), Christmas tree, giant commerce everywhere, beautiful Christmas craft, and fireworks.

Since the beginning of November the children are thinking about their gifts, the favourite toy which is usually modern, electronic, with lights , and one day before Christmas the parents go with their children to buy the favourite toy, so the commerce in the streets are so crazy of people selling in everywhere, and when I say everywhere it is including the pavements, lanes, speedways so  this is a real free commerce where everybody can sell and everybody can buy. Everything is improvised, without control, so the police must close the principal streets forbidding the traffic of cars to keep the people safe. This crazy situation happens only once a year, the children walk by the streets with a big smile because they get the toys of their dreams, so you can see that this habit is different from other countries where the gifts are a surprise of Santa Claus. In Peru it isn't a surprise.

Well, about the principal day of Christmas the people organize a big family meeting which is normally in the house of the grandmother. In this special day the whole family eats together (uncles, aunts, grandparents, nephews, grandchildren), over the table you can see the typical "paneton" which is a big sweet bread made with dry fruits (the recipe comes from Italy), the people eat it with a cup of hot chocolate with milk, and like a principal food the filling turkey cooked in oven. However, some people prefer to eat chicken in an oven with fried potatoes because it is easier. During the family meeting each one brings some special food or drink to share (wine, chocolate, more "paneton") and everybody is very happy to get the best gift in life, which is "the big fortune to pass one year more together, with life, love, and health". It isn't obligatory to buy gifts for all the family, only is very important to be together sharing time with the family".

To walk the streets is a big festivity, you can hear children singing beautiful Christmas music in the churches, the main squares have wonderful decorations of colourful lights. The people love to have a beautiful representation of nativity of Baby Jesus at home – the small statues are made in plaster or clay, the artist who created these wonderful artistic pieces try to design a new model each year. In my personal experience I feel like a small child walking through the improvised markets built over the streets where you can see infinity of nativities Jesus models, colours, decorations, materials, and sizes, in the same way the small wood houses where Jesus was born according to the bible, the small animals, small cities decorated with artificial snow, pine trees, lakes with swans. Everything is made in miniature size, including the diversity of baby clothes to dress your baby Jesus statue at home. You can enjoy all this incredible art while you are listening to Christmas music with children singing.

However, two and a half years ago the love changed my life, country, habits, and weather. My experience about my new life in the Czech Republic is gratifying. It will be my Christmas number 3 in this beautiful country. I am always surprised about the big skills of the Czech woman to bake so beautiful and delicious Christmas cookies. I can see all the creativity, art, patience and big love in each recipe, preparation and wonderful decorations in each cookie and cake. The weather at Christmas time is another magic moment, I feel like inside of a dream every time that the snow covers the forest around Lisnice. Every new year I can find some new magic details, the Christmas tree in the old town of Prague is the most wonderful tree that I have seen in my whole life. The Czech people are so generous, polite, and friendly with me. I feel so blessed...

Vánoce v Peru, Vánoce v České republice

Mluvit o Vánocích v Peru znamená mluvit o jídle, hračkách, štěstí, zpívajících dětech, Papanoelovi (Santa Claus), vánočním stromečku, obřích reklamách všude, nádherných vánočních předmětech a ohňostroji.

Už od začátku listopadu myslí děti na své dárky, nějakou vytouženou hračku, která je obvykle moderní, elektronická a svítící, a den před Vánocemi ji jdou rodiče s dětmi koupit. Obchodní ruch v ulicích je šílený, lidé prodávají své zboží všude, a když říkám všude, myslím tím včetně chodníků, jízdních pruhů i dálnic. Tohle je opravdový volný obchod, kde každý může prodávat a každý může koupit. Všechno je improvizované a mimo kontrolu a policie musí omezit dopravu na hlavních tazích, aby zajistila bezpečnost lidí. Tahle bláznivá situace se opakuje jen jednou za rok. Děti procházejí ulicemi s obrovským úsměvem, protože dostanou hračku svých snů – vidíte, tenhle zvyk se liší od ostatních zemí, kde dárky jsou překvapením od Santa Clause. V Peru to překvapení není.

V den Vánoc pořádají lidé velká rodinná setkání – obvykle v domě babičky. V tenhle slavný den jí dohromady celá rodina (strýčkové, tetičky, prarodiče, neteře, vnoučata), na stole najdete „paneton“, což je velký sladký chléb se sušeným ovocem (recept pochází z Itálie), který tu lidé jedí s šálkem horké čokolády a mlékem, a jako hlavní chod se podává plněný krocan pečený v troubě. I když někteří lidé dávají přednost pečenému kuřeti s hranolkami, protože je jednodušší.

Během rodinného setkání se každý podělí o slavnostní jídlo, které přinesl (víno, čokoládu, další „paneton“), a každý je šťastný, že dostane ten nejlepší dárek v životě, kterým je „to veliké štěstí prožít další rok společně, v životě, lásce a zdraví“. Není povinné kupovat dárky celé rodině, jediné, co je opravdu důležité, je být spolu a sdílet čas s rodinou.

Procházet ulicemi je velká sláva, uslyšíte děti zpívat v kostelích nádherné vánoční písně, hlavní náměstí jsou vyzdobená úžasnými světelnými dekoracemi. Lidé tu milují Jezulátka a každý chce mít nějaké doma – malé figurky jsou vyrobené z plastu nebo keramiky a umělci, kteří tahle umělecká dílka vytvořili, se snaží přijít každý rok s novým návrhem. Já osobně se cítím jako malé dítě, když procházím těmi improvizovanými tržišti, kde můžete vidět nekonečné množství Jezulátek všech barev, materiálů, vzhledů i velikostí, stejně tak malých dřevěných domků, kde se podle bible narodil Ježíš, malých zvířat, městeček zdobených umělým sněhem, borovicemi, jezery s labutěmi. Všechno je vyvedené v miniaturních velikostech včetně řady dětských šatiček, do kterých můžete obléknout svou sošku Jezulátka doma. Všechno tohle neuvěřitelné umění si můžete užít za poslechu vánočních písní zpívaných dětmi.

Nicméně před dvěma a půl lety změnila láska můj život, zemi, zvyky i počasí. Moje zkušenost s novým životem v České republice je hezká. Tohle budou moje Vánoce číslo 3 v téhle krásné zemi. Vždycky jsem překvapená šikovností českých žen při pečení krásných a chutných vánočních cukrovinek, vidím tu nápaditost, um, trpělivost a obrovskou lásku v každém receptu, přípravě i zdobení. Počasí o Vánocích je dalším kouzelným momentem, připadám si jako ve snu pokaždé, když sníh pokryje les kolem Líšnice. Každý rok objevuji nové kouzelné detaily, vánoční strom na Starém městě v Praze je tím nejkrásnějším stromem, který jsem za celý život viděla. A lidé jsou v České republice tak štědří, slušní a přátelští. Cítím se skutečně požehnaně…

Milovníky betlémů letos zklameme. Šestý ročník výstavy betlémů v hasičské zbrojnici

se vzhledem ke koronavirové situaci konat nebude. Pojďme si ale připomenout, jak tradice betlémů vznikla a jaký poklad máme i my v Líšnici. Betlém Josefa Hájka se k naší velké radosti opět rozrostl.

Betlém, který můžete vidět v hasičském okénku na návsi.
Jedna z letošních nových postaviček.

Každý rok v době adventního času si připomínáme starou známou legendu o narození Ježíše Krista v městě Betlémě. Tento obyčejný prostý příběh, v němž zvítězí láska a soudržnost chudých nad zlem, nás ve vánočním čase pokaždé dokáže dojmout. Málokdo ale asi ví, že zobrazení biblického příběhu v podobě betlému vznikl za přičinění

svatého Františka z Assisi, který toužil prožít vánoční noc prostě stejně, jako při narození Ježíška v Betlémě. A tak v jeskyňce v tmavém a hlubokém lese uprostřed skal u vsi Greccio

v Itálii postavil na Štědrý večer roku 1223 jesle napěchované slámou, přivedl k nim volka a oslíka a tam sloužil mši, při níž se mu zjevilo Jezulátko.

Betlémy v prostých domácnostech se začaly stavět až koncem 18. a začátkem 19. století, před tímto datem to bylo hlavně v kostelích a ve šlechtických sídlech.

Velice si vážím toho, že se naše obec může zapsat do seznamu obcí a měst, které mají svůj betlém. O to se postaral náš občan, místní řezbář a betlémář pan Josef Hájek, který před lety začal vyřezávat z lipového dřeva betlém a každý rok dovyřezává další a další figurky. Tento rok přibyly čtyři postavičky, jedna dokonce symbolizuje letošní koronavirovou situaci. Takže Hájkův nebo spíše „líšnický“ betlém současně čítá bezmála 60 figurek a vypadá to, že nebude nikdy hotov.

Tento rozsáhlý betlém je každoročně v době adventu a vánočních svátků vystaven v hasičském okénku na návsi. Protože bydlím opodál, všimla jsem si, že u okénka je občas velmi živo, lidé se často zastavují se svými ratolestmi a betlém obdivují.

Letošní advent bude pro mnohé z nás jiný. Skromný a tichý, proto se přijďte i vy podívat na líšnický betlém, kde má své místo Svatá rodina – Josef, Marie i Ježíšek a Tři králové. Nechybí ani ovečky, oslík, psík, volek, jehňátka či beran. V postavičkách můžete najít pastýře, pekaře, kominíka, hostinského, bábu s nůší, muzikanty, ale i hasiče, zdravotníky a další a další, prostě celou obec, která radostně vítá nově narozený život. Při pohledu na vystavený betlém můžete chvíli rozjímat a zamyslet se nad uplynulým rokem jaký byl, co nám dal a co vzal.

Přeji Vám, vážení spoluobčané, za líšnický hasičský sbor klidný čas adventní, krásné Vánoce a ve zdraví a pohodě prožitý následující rok 2021!

Pro začátek stačí 10 minut. Na co? V tomto článku najdete dotazník, který když vyplníte, dáte vědět, které problémy vás v Líšnici trápí a které není třeba hasit. Postará se o to Místní akční skupina Hřebeny, zapsaný spolek založený za účelem sdružování partnerů, veřejných i soukromých místních aktérů, s cílem podpory aktivit vedoucích k obnově a rozvoji venkova, přírodního a kulturního bohatství regionu Mníšecko. Líšnice je jeho členem o letošního podzimu.

Území MAS Hřebeny tvoří katastrální území města Mníšek pod Brdy a obcí Bojanovice, Bratřínov, Čisovice, Hvozdnice, Jíloviště, Líšnice, Klínec, Kytín, Trnová a Zahořany. Akční skupina byla založena na podzim roku 2020. Protože dříve na našem území aktivní MAS nepůsobila, přicházeli jsme o značné finanční částky z dotačních prostředků, které by bylo možné využít pro rozvoj našeho regionu. To se teď snažíme napravit.

V současné době připravujeme Strategii komunitního rozvoje území MAS Hřebeny pro dotační období 2021-2027, což je stěžejní povinný dokument, na jehož základě bude možné dotace čerpat. I proto vás žádáme o vyplnění dotazníku, který nás navede, na co se soustředit především. Vyplnit ho můžete elektronicky na odkazu www.mashrebeny.cz/strategie/dotaznik.

Pokud byste se sami chtěli aktivně zapojit do komunitní spolupráce, není nic snazšího než se seznámit se stanovami spolku, následně vyplnit partnerskou přihlášku, zařadit se do příslušných zájmových skupin a uhradit členský poplatek. Se vším vám rádi poradíme!

Více informací naleznete na webových stránkách www.mashrebeny.cz

Co je Místní akční skupina?

Místní akční skupina (dále MAS) je na politickém rozhodování nezávislým společenstvím občanů, neziskových organizací, soukromé podnikatelské sféry a veřejné správy (obcí, svazů obcí a institucí veřejné moci), které spolupracuje na rozvoji venkova, zemědělství a získávání finanční podpory z EU a z národních programů, pro svůj region, metodou LEADER. Základním cílem MAS je zlepšování kvality života a životního prostředí ve venkovských oblastech. Jedním z nástrojů je také aktivní získávání a rozdělování dotačních prostředků.

31.10.2020

Ráda bych reagovala na informaci z Úvodníku paní starostky – poděkování spolku Ženy 50 (podzim 2020). Jsem toho názoru, že by bylo vhodné také poděkovat všem těm, kteří se v okolí svých domů starají např. o to, aby listí z obecních stromů neleželo na silnici, neucpávalo potok a nestávalo se nebezpečným pro chodce i řidiče, kdykoliv zaprší. Nám každý podzim padá na zahradu záplava listí z obecního akátu, který máme na hranici pozemku, přímo u vjezdu. Silnice před domem je jím také pořád zasypaná. Moje maminka vše každý den ze silnice smete a shrabe a když fouká vítr, dělá to i 2x denně. A není jediná, vím, že se i další sousedé starají, aby bylo poklizeno i před jejich domy, přestože se, ve většině případů, jedná o obecní pozemky nebo komunikace.

Marcela Říhová

Úvodní foto - Dominika Rýparová

Foto: Helena Hůlová
Přeji všem z naší Líšnice hodně štěstí. Máme ho tady, roste na každém rohu, stačí se jen podívat:-)