Tak právě takhle jsme s kolegyní Adélou Hniličkovou nazvaly hru, kterou jsme dětem připravily v období plné karantény, kdy se ještě nesměly potkávat se svými kamarády. Zprostředkovaly jsme jim tedy touto hrou takové setkání s kamarády na dálku. Hra byla samozřejmě venkovní. Vyznačily jsme dvě trasy, jednu v Líšnici a druhou v Klínci. Myšlenka hry byla jednoduchá. Chtěly jsme dokázat, že zvládneme společně tvořit, soutěžit a hrát si, i když se nemůžeme potkávat ve škole a školní družině.

Vznikl nám společný totem, zvonkohra, oseli jsme truhlík semínky květin. Děti pro své kamarády vymýšlely různé úkoly, stavěly překážky na dráze, soutěžily holky proti klukům v piškvorkách a psaly si vzkazy křídou. Nesměla chybět ani dětí snad nejoblíbenější hra, vybíjená. Jako „trenažer“ jim posloužila kartonová Marcelka Nehybná.

Všichni se u úkolů dobře bavili, ukrátili jsme si dlouhou chvíli a my byly rády, že jsme děti vytáhly ven od počítačů. Vzkazy, které děti psaly nás chvílemi i dojímaly.

Do hry se k naší velké radosti zapojili i sourozenci školních dětí, rodiče, prarodiče a naši malí kamarádi ze školky.

Společné dílo dětí z doby karantény, nám nyní zdobí školu, stejně jako krásné fotografie, které děti ze svého putování hrou zasílaly.

Další hra, tentokrát v duchu vzpomínek na školu a trochy luštění následovala o dva týdny později. Děti vyluštily křížovku na základě fotografií, rozmístěných v blízkosti školy. Odměnou za vyluštěnou křížovku a šifry jim byl nanuk, který dostaly v bistru u Lídy na Varadově, pokud tam místo peněz odevzdaly vše správně vyluštěné.

Přeji všem krásný začátek léta

Martina Bicanová