Kristina Vernerová: Zuby se kazí i po hranolkách

10. 12. 2020

Kristinu potkáte v Líšnici nejčastěji s vodítkem v ruce. Její chundelatý parťák Genshin plemene Akita Inu budí respekt i obdiv. V civilním zaměstnání je zubařkou a svou práci bere vážně. Dokáže vyčistit zuby i koni. My jsme si s ní povídali o dětech – kdo je doma má, ví, že vyčistit jim zuby může být podobně náročné jako u plemenného hřebce. „Nejvíc toho pro zuby svých dětí můžete udělat sami doma. Já budu jen ráda, když té práce budu mít co nejmíň,“ říká sympatická stomatoložka.

Dostal se mi do rukou výzkum společnosti Herbadent, který ukázal, že přes 50 % rodičů nedočišťuje svým dětem zuby, ačkoliv vědí, že to děti nedělají správně.

Myslím, že je to tak 70 %. Každopádně pociťuji, že když někam přijdu a řeknu, kdo jsem, začnu od rodičů malých dětí dostávat spoustu otázek. V tom si myslím, že je jasně vidět ten hlavní nedostatek: že rodiče nedostávají správné informace. Tohle je u nás zanedbáváno. V dnešní době si můžou sice najít leccos na YouTube, ale samozřejmě to asi nikoho nenapadne, když neví, co hledat. I proto bych ráda třeba tady ve škole nebo školce udělala přednášku, protože mi přijde, že rodiče některé věci nedělají ne proto, že nechtějí, ale že ani nevědí, že by to měli dělat.

Kolem dětských zubů panuje spousta mýtů…

Ano, často slýchám, že mléčné zuby stejně vypadnou. To není ale tak jednoduché, i mléčné zuby jsou velmi důležité. Potřebujeme je nejen k rozmělňování stravy, ale i pro správné vyslovování nebo i proto, že drží místo stálým zubům. Pokud dítě přijde třeba ve čtyřech letech o mléčné stoličky pětky, může se stát, že mu stálé šestky, které rostou první, vyrostou na místě těch pětek, kde nemají co dělat. A přijdou problémy, které se velmi špatně řeší. Mléčné zuby mají také mnohem tenčí sklovinu, jsou tedy ke kazům náchylnější, proto je potřeba jim skutečně věnovat péči. Rodiče často nevědí, že by hned s prvním zubem měli jít na kontrolu k zubaři. Stejně tak nevědí, že už ten první zoubek se musí čistit.

Proč jít s jedním zubem na kontrolu?

Hlavně proto, aby si dítě zvykalo. A pak i proto, aby se rodiče právě dozvěděli, co a jak. Jaké pasty používat, na co si dát pozor, jestli vůbec používat pastu, jaký zvolit kartáček, jak to dělat. A většina rodičů je vystresovaná z toho, že dítě nespolupracuje. Já už jsem dospěla do té fáze, že čistím zuby psovi i koni, takže říkám: ‚Když to zvládnu já s koněm, tak to zvládnete i vy s dítětem.‘ Vůbec nepociťuju ani to, že by pak děti měly z péče o zuby v dospělosti nějaké trauma. Je to normální praxe, že když dítě nespolupracuje, doporučujeme rodičům ho zalehnout a zuby mu vyčistit. Já dávám svým pacientům vyřazená zrcátka, aby si mohli odtáhnout tvář a správně zuby vyčistit, radím i koupit si čelovku (ale často dětem vadí to světlo). U zubaře byste měli dostat všechny tyto informace. A pokud ne, tak je začněte hledat jinde.

Dalším zjištěním toho výzkumu bylo, že se o své zuby starají lépe klienti mladších zubařů…

Ano, tomu věřím. Dbáme víc na motivaci, instruktáž, důležitá je i dietetika, to znamená, co děti mají jíst. Když byla éra granulovaných čajů, přišel obrovský nárůst zubních kazů u nejmenších dětí. Říkalo se tomu baby bottle caries – na předních řezácích měly velké hnědé skvrny a byl to důsledek pití právě těchto čajů, protože obsahovaly velké množství cukru. Je důležité sledovat složení potravin. Rodiče by měli hlídat nejen přidaný cukr, ale i tepelně upravený škrob – hranolky, fastfoody, to všechno je kariogenní. Také v pečivu je přidaný cukr. Nejlevnější a nejjednodušší je prevence, kterou rodič dělá s dětmi doma. A čím dřív s tím začne, tím dřív si dítě zvykne, že to patří k běžné hygieně, že je to normální stejně jako utírání zadečku nebo mytí rukou.

Jak často se mají zuby správně čistit – dvakrát denně, po každém jídle?

Není to o frekvenci, ale o kvalitě čištění. Dokonce se dneska už říká, že se dětem mohou zuby čistit i jen večer před spaním. Já doporučuji rodičům, ať si děti ráno zuby čistí samy, ať si s kartáčkem dělají, co chtějí, ale zvykají si na to, že v dospělosti, už by si měly zuby čistit dvakrát denně, ale večer ať děti klidně začnou, ale rodiče je musí dočistit. Děti velmi dlouho nemají představu, kde který zub je a jaký má tvar, přitom už ve dvou a půl letech mají plný mléčný chrup. Jenže ve třech letech má dítě pořád manuální zručnost jako hendikepovaný pacient. Hodně rodičů říká: ‚Ale on si to čistí sám!‘ Ale nevyčistí to. Kouše do toho, maximálně si dobře vyčistí přední zuby, ale na zadní už často vůbec nedojde.

Do kolika let mám dočišťovat? Jak poznám, že už nemusím?

To je záludná otázka, protože bohužel jsou i děti, kterým musí rodiče zuby dočistit i ve 12 letech. Proto je strašně důležité to období, kdy dítě roste a potkáváme se u mě v ordinaci, aby chápalo, že je to všechno normální. Ta péče, kterou tomu věnuje doma, že i návštěva u zubaře je normální, a že je to velmi důležité. Aby v těch 12 letech nebylo překvapené, že je potřeba zuby čistit více způsoby, že je důležitá mezizubní hygiena a podobně.

Manuální zručnost rodiče někdy kompenzují elektrickým kartáčkem – je to správně?

Může být, ale stejně ho musí večer použít rodič. A měl by to být skutečně dobrý elektrický kartáček od osvědčené firmy, žádný s pohádkovými postavičkami od neznámé značky. U nich mohou chybět klinické testy, štětinky mohou být příliš tvrdé, hlava může být příliš velká nebo rotovat. Ale zároveň rodičům, kteří dokážou dobře vyčistit dětem zuby manuálním kartáčkem, říkám, že je nesmysl investovat do elektrického a radši ať si ty peníze dají bokem a šetří na to, aby dítě jednou za rok už od šesti let šlo na dentální hygienu. To mi přijde smysluplnější. Já nejsem zastáncem ani odpůrcem elektrických kartáčků, nemám na to žádný vyhraněný názor, hlavně ať jsou ty zuby vyčištěné, je mi jedno čím.

Zuby a kojení – to je dnes velké téma.

Důležité je hlídat usínání u prsu a kojení v noci. Když dítě usíná, má pootevřenou pusu a laktóza mu zasychá na zubech. Navíc v noci se netvoří sliny, zuby jimi nejsou omývané a zároveň nejsou vyčištěné, takže bakterie mají prostor dělat neplechu. Zpracovávají právě tu zbytkovou laktózu, vytvářejí z ní kyselinu a ta naleptává sklovinu zubů. To je princip vzniku zubního kazu. Je jedno, do kolika let je dítě kojené, ale je potřeba naposledy nakojit před spaním, vyčistit zuby a jde se spát. Je to úplně stejná problematika, jako když se dítěti v noci dává pít z lahve. Vždycky radím buď neslazený čaj nebo jenom vodu. Člověk, malý i starý, by měl každopádně jít spát s vyčištěnými zuby.

Dalším fenoménem jsou i pasty bez fluoru. Jsou užitečné?

Já osobně říkám, že do dvou let pastu nepotřebujete vůbec, můžete čistit nasucho. Nebo aby to dětem chutnalo, můžete lehce potřít štětiny. Říkala se kulička hrášku, ale je to moc. Přes pěnu potom nevidíte, kde co čistíte. Pasta je jen pro oživení. Fluor nepovažuju za nějaký strašák, samozřejmě v nadměrné míře škodí, ale jinak je to biogenní prvek, sami ho máme v těle. Dříve to byl problém, protože se fluoridovala voda, mléko, sůl, fluoru byl nadbytek. V dnešní době to tak není. S fluorem můžu pro ty nejmenší doporučit Elmex od 0 do 6 let, kde se počítá s tím, že děti pastu polykají. Pokud fluor z jakéhokoliv důvodu nechcete, není to problém. Důležitá je ta mechanická očista. U dětí, kde se už nějaké kazy objevily, tam bych po pastě s fluorem sáhla, protože povrchové léze se mohou spravit právě tím fluorem. On se zabudovává do poškozené skloviny a je schopen ji zapečetit. Ale samozřejmě jen v těch počátečních fázích. Jakmile se objeví dírka v zubu, pak už je to poměrně velký kaz.

Některé kazy opraví dítěti zubař přímo v ordinaci během několika minut a některé musí dostat anestezii. Kde je ta hranice?

Hranici určuje vždycky dítě. U dospělých se snažím dávat umrtvení u každého výkonu, protože ošetření musí být velmi pečlivé, ty zuby potřebujeme udržet nejlépe nadosmrti. U dětí vždycky zvažuji, jak jsou schopné spolupracovat, a jestli je víc rozhodím výkonem nebo anestezií. Nechci dítě stresovat jehlou, pokud vidím, že to zvládne v klidu bez umrtvení. Pokud vidím, že je to velký kaz a bolelo by to, snažím se s dětmi mluvit, namotivovat je společně s rodiči nějakou pohádkou, říkám jím, co se bude dít. Teď tam dám mrazivý gelík, teď přijde včelička… Pro děti nemáme striktní postup, jestli anestezii ano nebo ne.

Další spornou otázkou je i rentgenování zubů…

Ano, někdy maminky přijdou s tím, že si nepřejí žádné rentgenové záření, ale v téhle míře je všude. V letadle, na slunci, v banánech. Není potřeba se bát. Já se snažím rentgenovat klidně od čtyř nebo pěti let, normálními malými rentgeny. Ne u všech dětí to jde, ale je dobré, aby v šesti letech už snímky měly. Ideálně pokud má lékař k dispozici i velký panoramatický rentgen, kde už je vidět, zda má dítě založené všechny druhé zuby. Kdyby ne, tak aby se správně přistupovalo k péči o ty mléčné, které tam budou muset vydržet co nejdéle. Plus mínus do 40 let. Pak většinou samy vypadnou. Ale drží nám místo a pak se tam může dát implantát. Pokud vidím takový problém, odesílám většinou na ortodoncii, aby se zvážilo, jak pokračovat. Někdy je možné zub vytrhnout a ostatní zuby rovnátky posunout tak, aby vše správně fungovalo a nemusel se tam žádný implantát vsouvat. Ale to jsme zase u toho, že je potřeba, aby rodiče přišli k zubaři co nejdříve.

Na prevenci bychom měli chodit jednou za půl roku. Hlídají si to rodiče?

Musím říct, že ano. Jsou samozřejmě i lajdáci, ale tam už lajdáci jsou ti rodiče sami o sobě a kromě prohlídek už flákají i péči, s tím já už nic neudělám. Ale zlepšilo se to. Když si vezmu, že já sama jsem zjistila, že existují mezizubní kartáčky, až na vysoké škole, tak ano, zlepšilo se to rapidně. Pouhým kartáčkem vyčistíte jen 75 % zubů, zbytek zůstane nevyčištěný. U dětí zhruba do 18 měsíců jsou přední čtyři zuby s velkými mezerami a pohodlně je vyčistíte. Jakmile dorostou stoličky nebo když mají děti zuby stěsnané a dotýkají se, pak už je potřeba sáhnout po jiném typu kartáčku a dočistit.

Jak by ideálně měl vypadat proces čištění?

Pastu už jsme probrali. Pak je důležitý malý kartáček s rovně střiženými měkkými štětinami, velmi hustý – pro mě toto naprosto splňuje jakýkoliv dětský kartáček od Curaproxu. Nevybírala bych kartáčky s nějakým speciálním zastřižením, gumami a podobně. Zubům to škodí, děti pak čištění bolí, velká hlava zhoršuje možnost manipulace v ústech. A jakmile se vytvoří mezizubní kontakty, používat mezizubní kartáčky. Buď růžový od TePe nebo tyrkysový od Curaproxu. Je dobré si kartáček předehnout do hokejky. Když je dobře spolupracující dítě, můžete použít mezizubní nit nataženou na takový ten plastový prak – v DM je můžete koupit za pár korun s obrázky. Pilovitě překonáte místo kontaktu, pak stíravým pohybem kolem obou zoubků.

A jak dítě držet?

Hodně malé dítě stačí chytit stejně jako když ho chováte nebo kojíte, přidržet ručku, případně nohy a vyčistit. U větších dětí jsme si tu polohu my zubaři pojmenovali pozice Ježíše. Dítě leží na podložce, hlava je fixovaná v klíně rodiče, ruce do kříže, přes každou dáte svou nohu a čistíte. Nebojte se, velmi rychle si na to zvyknou. A pokud řvou, berte to tak, že má alespoň otevřenou pusu. Není nutné, abyste čistili v koupelně, můžete klidně i na gauči nebo v posteli. Důležité je fixovat hlavu, aby nikam neuhýbala – dítě zabavte pohádkou, tabletem, knížečkou za pomoci sourozence nebo druhého rodiče, a čistěte. Nelámejte si hlavu technikou, hlavně čistěte. Zepředu, zevnitř, žvýkací plošky. Odtahujte si tvář, abyste měli kontrolu, co v té puse děláte a neubližovali jste, stejně tak se dívejte, že čistíte skutečně všechny zuby – mezi šestým sedmým rokem narostou za mléčnými zuby stálé šestky, tam doporučuji sáhnout po jednosvazkovém kartáčku, protože tenhle zub už je hodně členitý a ve fázi růstu nemá vyzrálou sklovinu, proto jsou tyhle zuby náchylné ke kazům. Nebojte se toho. Opravdu neznám nikoho, kdo by z čištění zubů měl trauma nebo se jinak bál. Neprokázaly to ani žádné studie. Trauma vzniká až z vrtání, injekce, trhání, plomby. Kaz je nejrozšířenějším onemocněním mezi dětmi i dospělými. Já budu samozřejmě ráda, když my zubaři budeme mít práce co nejméně.

Když ti někdo řekne, že má špatné zuby v rodině?

Ne, to je hloupost. U paradontózy ano, ale kaz je lokální záležitost. Je to otázka čištění i té stravy. Vadí vysoký obsah cukru i to, jak často dítě cukr pojídá. Ve Švédsku udělali to, že jeden den v týdnu mohly děti jíst cokoliv sladkého. Jinak ne. A Švédsko patří k zemím s nejnižším výskytem zubního kazu. Nejhorší je kontinuální pojídání a popíjení slazených věcí. Ústa jsou potom neustále v kyselém prostředí. Lepší je dát dítěti sladkost nárazově, pak mu třeba nabídnout žvýkačku bez cukru, která, pozor, zuby nečistí, ale podporuje slinění. Nesmí se to přehánět, aby zuby nebyly příliš abradované. Nejhorší jsou ale skutečně ty sladké a hlavně doslazované šťávy. Fruktóza je sice méně kariogenní, ale pořád je to cukr. U starších dětí jsou strašným problémem energydrinky a kola. Obsahují enormní množství cukru a kyselin, navíc povzbuzují a přispívají k rozvoji nervozity a vznikají erozivní a abrazivní defekty. Ale chce to začít u čištění. A nepodceňovat to ani u těch mléčných.