Danijela Perunovič toužila po životě na vesnici. Trvalo rok a půl než jí maminka ukázala inzerát na dům v Líšnici. „Je tu dobrá energie, to prostě cítíte,“ říká o vesnici nová majitelka jediné fungující restaurace. Lískovka i Slowpec nasadily laťku proklatě vysoko. Co přijde s Furnou?

Co je to vlastně Furna?

To je zděná pec na dřevo, to je z makedonštiny.

Vy jste z Makedonie?

Narodili jsme se v Makedonii, ale jsme z takového smíšeného manželství. Skoro bych řekla, že jsme z Jugoslávie. Táta byl z Černé Hory, mamka z Makedonie…

Danijela s bratrem Draganem

A jak jste se dostali do Česka?

Když řeknu náhodou, tak to vlastně bude pravda. Chtěli jsme se odstěhovat a na doporučení našich známých, kteří už tady byli, jsme přišli sem. Je to už dvaadvacet let.

Co vás přivedlo do Líšnice?

Chtěla jsem se přestěhovat na vesnici a dlouho jsem hledala, asi rok a půl, než jsem narazila na tohle. Teda mamka náhodou narazila na inzerát na tenhle dům. A když jsem sem přijela, byla tu cítit strašně dobrá energie. Když hledáte tak dlouho, tak už víte, když přijíždíte do tý vesnice, jaký z toho máte pocit. A tady to bylo ono.

Otevřeli jste tu opět restauraci, která tu už dlouho chyběla – máte s tím nějakou zkušenost?

Já ne, ale brácha, on to vlastně dělá celý život. Vlastní bary a restaurace v Praze, takže záměr byl takový, že já tu bydlím s mamkou a brácha to provozuje. Já řeším spíš ty praktické věci, když je něco potřeba zařídit, ale jinak pracuju v úplně jiném oboru. Jsem spíš taková pomocná síla. (smích)

PR se dneska říká…

Tak tak. Vidíte, jaké já mám v tomhle zkušenosti. (smích)

Kdo vlastně dával dohromady menu a celý ten koncept restaurace? To všechno brácha?

Většinou brácha, ale hodně jsme se o tom bavili a poslední slovo měl kuchař. Chtěli jsme to ale mít založené na balkánské kuchyni. Na jídelníčku najdete i pizzu, ale těch italských restaurací je už hodně. My jsme pizzu přidali proto, aby měli lidé šanci dát si pokaždé něco nového, i když chodí často. Ale to je začátek, bude se to ještě vyvíjet, budou se dělat denní nabídky, týdenní a tak. Až přijde jaro, léto, tak se to rozjede.

Kuchaře máte balkánského?

Ano. A některá jídla jinde neochutnáte. Chceme být pro místní klientelu nějak zajímaví. Jak jsem říkala, je hodně velmi podobných restaurací, kde si dáváte pořád to samé, možná trochu jinak upravené. Ale když jste takhle na vesnici, musíte být něčím zajímaví, abyste přilákali třeba i lidi z okolí. Musíte nabízet něco, co nepotkáte na každém rohu.

Kdybych po vás chtěla tip, co určitě ochutnat, co byste mi poradila?

Asi pljeskavici al dragi a makedonskou pitu… Ono je spousta jídel, která se teprve budou připravovat, ale chceme ještě počkat, než se to tu trochu rozjede. Možná jste ochutnala naši dršťkovou polévku? Ta je v nabídce jenom někdy, na běžném menu není. Tak tu si nenechte ujít.

A máte tam i nějaký rodinný recept?

Rodinný recept asi ani ne, ale máme hlavního šéfa naši mamku, která nám vždycky řekne, tohle ne, tohle se takhle nedělá. Protože ona jako Makedonka umí výborně vařit, a navíc můj děda byl taky kuchař, takže se vždycky snažíme to nějak přizpůsobit, aby to bylo co nejvíc podle ní, jako podomácku uvařené. Speciální recept, to ne. Ale třeba přijdeme časem na to, co jsme třeba jedly jako děti nebo tak. Nápady jsou, jenom člověk neví, jak na to kdo zareaguje. Nemůžete hned na hosty vybafnout s nějakými specialitami, které je zaskočí jen tím, že nevědí, co to vůbec je. Lidé si musí zvyknout. Pak uvidíme. Tohle jsou jen začátky. Časem to bude lepší, zajímavější a různorodější.

Když se dívám za vás na vitrínu s víny, máte i nějaká balkánská?

Zatím jsou to především italská vína, ale máme i černohorská a časem jich bude víc. Třeba chorvatská. Přecejen jsme otevírali týden před Vánoci a chtěli jsme tu mít takový ten základ. Trochu jsme už i s otevřením spěchali, protože lidé se pořád ptali a my jsme to pořád posouvali a slibovali, že na jaře. Už to bylo trapné, myslím, že to skoro vypadalo, že si vymýšlíme. (smích)

Ona tu ta hospoda prostě chyběla…

To chápu, když si chcete prostě jen někde sednout, nebo nechcete vařit… Ve městě je to jednoduché, jednoduše někam vyrazíte. Ale tady už musíte jet někam dál, řešit dopravu, když se chcete napít. Tak teď jsme tu my. Ještě obchod by to nějaký chtělo.

Jak máte otevřeno?

Otevírací dobu musíme ještě vychytat. V létě to nejspíš bude klasický týdenní provoz, teď je to jen od čtvrtka do neděle. Uvidíme podle zájmu. Otevřeno je do 22:00, ale pokud je dobrá nálada, může se to protáhnout. Dokud hosté neruší noční klid. Rozhodně si chceme udržet se sousedy dobrý vztah. (smích)