Školka v karanténě aneb Když už tříleté dítě umí říct "koronavirus"

17. 6. 2020

Pandemie koronaviru znamenala pro celou planetu jedno velké „poprvé“. Jak na karanténu, roušky a celou řadu podivných opatření zareagují nejmenší děti, nevěděl nikdo. Vysvětlit jim, proč nemohou do školky, proč nepřijdou kamarádi na návštěvu, proč táta nebo máma nejdou do práce a kdy už nebude koronavirus, bylo pořádné sousto. Zvlášť ve chvíli, kdy ani dospělí nevěděli. Rodičům líšnických školkáčků pomohly paní učitelky Lucka a Linda Vebrovy.

„Po deseti dnech, co se školka zavřela, jsme s Lindou přemýšlely, jak to udělat, aby se dětičky trošku propojily a podpořily. Psát týdenní plán činností nenaplnil představu o sblížení, tak nás napadlo založení skupinky na WhatsApp... Děti uvidí nás, my je a ještě můžou komunikovat mezi sebou,“ popisuje vznik on-line školky Lucka Vebrová. Ve skupinkách Krtečkové a Sovičky si rodiče chválili i možnost poznat děti, o kterých doma slýchávají různé příhody. Děti mohly zase vidět své kamarády a sdílet s nimi důležité milníky dětského života. První vypadnutý zub, první jízda na velkém kole, první pes… „Měly jsme obavy, že to pro rodiče bude práce navíc nebo narušení soukromí, ale překvapivě se zapojili všichni a to nás moc potěšilo,“ prozrazuje Lucka.

Děti tak dostávaly tipy na tvoření, návody k jednoduchým hrám, cvičení, videa a čtenou pohádku na dobrou noc. Obrovský úspěch měl projekt Ručičky – děti si obkreslily ruce, ozdobili je podle svého vkusu a společně s rodiči je vylepili na dobře viditelné místo – do okna, na branku, na dveře, vrata… Zdravily tak svoje kamarády, které několik dlouhých týdnů nemohly normálně vídat. Ze všech fotografií vznikla i mapa a děti si mohly označovat ručičky, které na dlouhých procházkách už potkaly.