Dojděte si do lesa pro pomoc

10. 12. 2020

Alena Wehle miluje hory a stále spolupracuje s CK Mundo.

Rok 2020 zůstane nejspíš navždy zapsán do našich duší. Pandemie koronaviru nás odstřihla od běžného programu a uzavřela každého tak nějak víc do samoty a nejistoty, co bude a kdy. Od začátku první karantény se objevují osvědčené rady, jak přežít. Do popředí zájmu se dostala péče o duševní zdraví. Vedle on-line terapií se rozrostla i nabídka péče přímo v lůně přírody. Láká vás terapie v lese? Zkušenou terapeutku máte hned za kopcem. Alena Wehle provází klienty brdskými lesy i Českým krasem už tři roky. Vyzkoušeli jsme jednu z jejích tras na vlastní nohy.

Setkáváme se v Řevnicích před nádražím a společně se vydáváme směrem na Hřebeny. Za Lesním divadlem mě Alena upozorňuje, že bychom měly zpomalit. „Jsem zvyklá, že s některými klienty si trasu skoro proběhnu, a rovnou už si na ně beru běžecké vybavení. To jsou většinou muži. Bývá ale užitečné naopak zpomalit,“ vysvětluje mi. Terapie v lese v sobě snoubí přínosy klasické terapie, pohyb na čerstvém vzduchu i prvky Shinrin-yoku – směru, který se zrodil v Japonsku a rychle nabývá na popularitě i v západním světě. Podstatou je velmi pomalý pohyb přírodou a vnímání všemi smysly. Praktikování Shinrin-yoku zahrnuje dechová cvičení, velmi pomalou procházku, chození naboso i objímání stromů. Opírá se o uklidňující a ozdravující moc přírody. „Některé vědecké studie ukazují, že dokonce i pohled na obrázek lesa nebo poslech zvuků pomáhá nabrat ztracenou rovnováhu,“ říká Alena Wehle.

Jsem citlivka

Alena se k terapii v lese ale nedostala přes japonské trendy ani koronavirus. Pochází z Beskyd, zdolala Alpy i Himaláje – pracuje stále i jako průvodkyně v CK Mundo. Vystudovala zážitkovou pedagogiku na Palackého univerzitě v Olomouci, kde, jak říká, se jí změnil život. Během vysokoškolských studií nakoukla do lidské psychiky, psychosomatiky i fungování lidského těla, a když se jí v hodnoceních túr, které v Mundo průvodcovala, začaly opakovat pochvaly za provedení vlastním trápením, měla jasno, kam profesně směřovat. „Byla jsem i taková vrba pro svoje kamarády, leckdy jsem s nimi hodiny řešila, co potřebovali. Napadlo mě to spojit. Nejdřív jsem to nabídla právě svým známým, kteří mi za to postupně i začali platit. A tak se provázení věnuji naplno už tři roky,“ vypráví duchovní průvodkyně.

Lesními cestami stoupáme na Pišťák a bavíme se o Alenině práci. Komu pomáhá? „Nedá se říct, jak vypadá můj typický klient. Jsou to lidé všech typů. Nedokážu dokonce ani říct, jestli jsou to častěji muži nebo ženy. Lidé si mě vybírají na základě toho, co nabízím a jak jsem jim sympatická,“ přemýšlí. Jen v polovině případů přijdou klienti s konkrétním problémem, který chtějí vyřešit, popovídat si o něm. Zbytek jsou lidé, kteří si potřebují udělat pořádek v sobě samých. Ptám se Aleny, jak se pozná, že jsem zralá na duchovní pouť, jak své terapii říká. „Takovým spolehlivým rysem je roztěkanost, nervozita, úzkost, neschopnost spát a zároveň obrovská únava, pocit nespokojenosti,“ vyjmenovává a dodává, že lesní terapie vyhovuje také lidem, kteří jsou stydlivější – v lese se nemusí terapeutovi dívat do očí, mohou se snáz otevřít, protože klient i terapeut jdou vedle sebe stejnou cestou, nikdo nesedí na židli „člověka s problémem“ jako v běžných pracovnách psychoterapeutů.

Jedna skupina klientů, ale Alenu Wehle vyhledává cíleně – vysoce citliví lidé (HSP, highly sensitive people). „Jsou to lidé, kteří jsou vnímavější než jejich okolí. K barvám, tvarům, emocím, ke všemu. Snadno se vžívají do problémů druhých. Když jdou po lese, vnímají strukturu hlíny, po které šlapou. Jenže jejich nervový systém se pak snadno přetíží, jsou velmi unavení, mohou se pak zdát i sami sobě emocionálně nevyrovnaní, protože snadno přebírají i emoce druhých, bohužel také snáze podléhají nemocem ze stresu, i když není jejich vlastní,“ popisuje průvodkyně. Ona sama je HSP a než pochopila, že to může být cenný dar, žila téměř třicet let s nálepkou „té divné holky“. Od té doby se věnuje tématu HSP, na Instagramu ji najdete na profilu jsem_citlivka, na Facebooku stojí za skupinou S citem ven. „Chodí za mnou lidé, kteří předtím hledali marně pochopení někde jinde,“ shrnuje. HSP je přitom podle výzkumu Elaine Aron, která s termínem HSP přišla, každý pátý člověk. Alena Wehle to odhaduje i na víc. „Tihle lidé si často vyčítají, že toho nezvládnou tolik, jako jejich okolí. Čelí kritice, že jsou pomalí, labilní, líní. Ani oni sami nevědí, co si se sebou počít,“ vysvětluje.

Všichni víme, jak žít, ale jak se změnit?

To už sedíme u jednoho z tábořišť na Pišťáku. Sem tam vykukují z listí zbytky prehistorického hradiště, mezi stromy se rýsuje dřevěný kříž symbolického trampského hřbitova, díváme se směrem k vrchu, na kterém je malé jezírko s originálním jménem Jezírko. Mluvíme o výzkumu, ve kterém vědci vypočítali, že pozitivní vliv na vaši psychiku bude mít už 120 minut strávených venku týdně. Alena kroutí hlavou a říká, že je to jen obecné číslo, chce to akci. „Všichni víme, že máme jíst zdravě a být hodně na čerstvém vzduchu, to není žádná novinka a jen vědět to, nám nijak nepomůže. Ale dát si za cíl jít se každý večer projít na hodinu třeba podél řeky, to změní už během dvou týdnů hodně,“ doporučuje.

Když se loučíme zase u nádražní budovy, máme v nohách téměř 10 km. Napadá mě otázka, jak často na tuhle terapii člověk musí, než bude mít efekt. „Není nutné přijít několikrát, aby terapie pomohla. Dost lidí přijde jen jednou a pak třeba až za rok. Někdy si jen potřebují promluvit, aby něco zaklaplo na správné místo, někdy se potřebují rozhodnout v jedné záležitosti, rozhodnout se, kam dál, rozhoupat se k činu. Někdo mi během pouti odkryje tolik trablů, že se dohodneme na dalších setkáních a řešíme je postupně. Je to různé.“

Mgr. Alena Wehle – lektorka, průvodkyně, bloggerka šířící osvětu o vysoce citlivých lidech. Na jejím webu www.alenawehle.cz najdete e-Booky, termíny seminářů i test, zda patříte mezi vysoce citlivé jedince.

Kontakt: alena.wehle@gmail.com

Instagram: jsem_citlivka

Facebook: AlenaWehle