Aleš Vozka je v úřadu teprve tři měsíce, ale golf si v Líšnici zahrál už v roce 1969. Po dětském dnu na golfu, kam šel jako žáček místní školy, mu zůstalo nadšení a se čtyřmi dalšími kluky pak hráli s jedinou holí. „Takhle už by dneska nikdo nezačínal. A je to škoda, protože golf je hlavně radost ze hry a přírody kolem,“ říká s patrnou láskou k tomuto sportu. Co ho čeká v prezidentské funkci? Teď hlavně napravit dopady pandemie a rád by na hřišti viděl i víc nás místních.
Jaký by podle Vás měl být dobrý prezident golfového klubu?
Je to čestná funkce a takový by měl být i prezident. V současné „covidové“ situaci je velmi obtížné mít dlouhodobé odvážné plány. Na jaře letošního roku bylo hřiště zcela uzavřeno, ale údržba musí probíhat dál. Neustále se platí zaměstnanci, nájem za plochy, které nepatří klubu, je nutné zavlažovat, sekat a hnojit. A jediný náš příjem je z členských a hracích poplatků. Nikdo neví, jak se situace bude vyvíjet dál, a tak se musíme snažit pracovat co nejefektivněji a doufat, že se situace uklidní.
Proč se zákazy vztahovaly i na golf? Hraje se venku, s vlastním vybavením, individuálně…
To mi pořád není jasné, ale z golfové federace nám naštěstí zasílali po každém novém nařízení vlády jeho přesný rozbor s jasným postupem, jak má být upraven provoz na hřišti. Všechny zákazy se bohužel vztahovaly i na nás. Doufejme, že teď už se to nebude opakovat.
A jaký je teď plán?
Naším hlavním úkolem, je především udržení vysoké kvality hřiště, a tím i dobrého jména Golfového klubu Líšnice. To by také mělo přilákat na naše hřiště další golfisty. A pokud nám to situace dovolí, rádi bychom na závěr sezony zařadili turnaje, které jsou spíš zábavné a kam by se hráči přišli odreagovat a pobavit.
Golf má pořád pověst takové snobské zábavy. Všechno to drahé vybavení, hendikepy, turnaje…
Ano, cejch snobské zábavy je dědictví po bývalém režimu. Ale je to jako v ostatních sportech. Pokud chcete hrát na špičkové úrovni, tak to něco stojí, ale v případě, že půjde o rekreační a relaxační pojetí, stává se golf běžně dostupným sportem. Půvab golfu je ale někde jinde a na každém hráči záleží, jak hru pojme. Může si dokonce jít zahrát sám, nepotřebuje spoluhráče jako ve většině sportů. Teď jsem přitáhl ke golfu pár známých, tenistů. Věděli, že golf hraju, a chtěli si hru vyzkoušet. A nyní by golf hráli stále. Oni nechtějí hrát turnaje, chtějí si zahrát jen tak pro radost. A to je v dnešní době něco, co nám chybí – relax na čerstvém vzduchu. Se vším tím vnímáním přírody, třeba i zajíců běhajících po hřišti. Bohužel u nás je spousta lidí, kteří to tak nevidí. Golf by se měl hrát na pohodu a bude těžkým úkolem toto dostat do podvědomí lidí a zbavit se nálepky sportu bohatých. A Líšnice je na to ideální.
Když jsme u těch zajíců, jak se vám tu žije se zvěří?
To je dobrá otázka! (smích) Zvěř nás stála už hodně peněz. Asi jste si všimli, že už je hřiště celé oplocené proti divočákům a zdá se, že to konečně funguje. Myslím, že v loňském roce se jim podařilo na hřiště jednou vniknout, ale musím zaklepat, že letos byl zatím klid. Občas nějaká ta srnka přeskočí a okouše stromky, ale s tím se musí počítat. Dokud zábrana nebyla, bylo to peklo. Prasata si vybírala přesně ty nejvíc exponované plochy, které byly v podstatě v nejlepším stavu. Ohradníky byly jednoduše nutnost, a i když nás stály hodně peněz, máme teď klidnější spaní.
Vždycky mě zajímalo – podél hřiště vede silnice, museli jste někdy řešit nějaké poškozené auto?
Zatím ne, ona je ta silnice přeci jen dost mimo hru. Ale několikrát došlo na hřišti k „sebepoškození“ díky tomu, že mnozí hráči sledují hru profesionálů v televizi, a pak se jim na hřišti chtějí vyrovnat. Většina hráčů je naštěstí soudná, ale někdy si v zápalu boje řeknou, že to prostě dají, a neštěstí je na světě.
Mám trochu zmatek ve všech budovách na golfu. Která je která?
Historická klubovna je takový ten původně dřevěný domeček na hřišti, vedle kterého je zastřešený prostor se sezením na vyhlašování turnajů. Budova proti parkovišti, na kopečku, je bývalá diplomatická klubovna. Byla postavena „Správou služeb diplomatickému sboru“. Diplomati ze západních zemí, hrající golf, mohli hrát v ČSSR buď v Mariánských Lázních, Karlových Varech, nebo v Praze v Motole. Líšnice pro ně byla ideální volba. Od roku 2011 je klubovna nepoužívaná. Klub pro ni nemá využití, a ani prostředky na provoz. Nyní se snažíme sehnat někoho, kdo by ji provozoval. Je to také jeden z úkolů, který mě čeká. Stejný případ je i třetí budova, které říkáme ‚koliba‘. Původně tam byla restaurace, a pokud vím, fungovala docela dobře. Ale zase, je 10 let nevyužívaná. Navíc tam jsou i nevyjasněné vlastnické vztahy k pozemkům, proto teď parkoviště u koliby zarůstá travou. Majitelé se jednoduše nechtějí dohodnout a zakázali parkoviště využívat. Celé je to běh na dlouhou trať.
Zaregistrovala jsem nabídku provozovat občerstvení, to je v kolibě?
Ne, nabídka na provozování občerstvení se týká klubovny. Tady si golfisti po hře chtějí dát kávu, nebo i oběd, o který třeba hrají. Ale teď aktuálně tam žádný nájemce není. Možná bych chtěl tímto čtenáře oslovit, zda by některý o provozování neměl sám zájem, případně by mohl někoho doporučit. To je také úkol nového výboru. Teď je ale prioritou hřiště, protože podzim je období, kdy se připravuje hřiště na celou příští sezónu.
Ráno vídáme mířit na golf malé školáky – učí se místo tělocviku golf?
V rámci projektu České golfové federace (ČGF) „Se školou na golf“ navazují golfová hřiště spolupráci se školami z blízkého i vzdáleného okolí. Projekt má za úkol přilákat ke golfu mládež a ukázat, že golf je přístupný všem. Díky tomu začal klub se školou úzce spolupracovat. Nyní mohou školy využívat výukové lekce golfu. V minulých letech se většinou této výuky účastnily dvě třídy, na jaře a na podzim. V letošním roce však Golfový klub Líšnice nabídl možnost zúčastnění se podzimních lekcí golfu všem třídám školy. Proto je vidět v září a říjnu děti z líšnické školy od 1. do 5. třídy učit se v rámci tělocviku golf. Myslím, že to funguje velmi dobře. Za mých mladých časů byl golf sportem čtvrté kategorie a režimem nežádoucí. Dělá mi radost, že mají děti možnost seznámit se nenásilnou a pro ně i populární formou s tímto krásným sportem. Zrovna teď máme nadějné juniorské mistry klubu, kteří se takhle dostali ke golfu a mají úžasné výsledky.
Jak fungovala spolupráce se školou dřív?
Za dob minulého režimu spolupráce se školou téměř neexistovala. Golfové hřiště spadalo pod ministerstvo vnitra a líšničtí hráči pod Slavoj Praha. GKL byl oficiálně „turistický oddíl“ právě pod hlavičkou Slavoje Praha. Ale v devadesátých letech líšnická škola nabízela ve spolupráci s GKL golfový kroužek, kterého se účastnila většina školních dětí. Na jaře a na podzim trénovaly na hřišti a v zimě probíhaly jejich tréninky v indooru v Erpetu. Tam děti hromadně vozil autobus od školy pod dohledem líšnické hráčky Ludmily Vopičkové. Děti vstupovaly do klubu, účastnily se soutěží a reprezentovaly GKL na federačních turnajích. Bohužel většina z nich se s přibývajícím věkem od golfu vzdálila. Naštěstí ne všichni, a tak můžeme některé bývalé žáky líšnické školy na našem hřišti stále vídat. Například recepční golfového klubu Líšnice Klára Sztymonová je jedno z dětí, které se tímto způsobem ke golfu dostalo.
V současné době má Golfový klub Líšnice jak se školou, tak s obcí nadstandartní vztahy. Již několik let se koná v líšnické klubovně, vždy před Vánocemi, přátelské posezení vedení klubu s vedením obce. Důkazem dobré spolupráce je i to, že můj předchůdce, prezident GKL Ing. Gottwald, byl dříve starostou Líšnice. Stejně tak byl starostou Líšnice i náš dlouholetý člen Ing. Jaroslav Novák. Nyní je většina zaměstnanců GKL převážně z Líšnice, nebo Řitky.
Kdybych jako rodič chtěla dát dítě na golf, co je taková základní nutná investice?
Ke hře je potřeba mít golfové hole. Pro začínající golfisty není nutné pořizovat celý set (14 holí), stačí dvě až tři hole a to není velký náklad. Dají se koupit i hole starší. Pokud se chce dítě již golfu věnovat vážněji, je dobré se s nákupem golfových holí poradit s profesionály. Aby budoucí golfista nezískal špatné návyky, je vhodné se obrátit na trenéra golfu. Bývají i lekce pro děti a skupinové lekce. Na začátek nejsou potřeba ani speciální golfové boty, stačí obyčejné kecky.
A není to zase ten pozůstatek toho snobství?
Ano a je to i hodně českou mentalitou. V té době byl golf populární, protože měl právě nálepku snobství. Ti, kteří měli peníze se chtěli odlišit a vybrali si k tomu to dříve zakázané. Byl to takový pozdní vzdor totalitě. Tehdy přišla golfová federace s akcí “Pojď hrát golf!“, která měla za úkol přiblížit golf každému, a to se skutečně podařilo a členská základna začala narůstat. Pak přišla krize a přísun nových hráčů se zpomalil.
Jsou země, kde je to prostě běžný sport…
Ano, třeba v Americe je to masový sport, lidé golf hrají pro radost. Přijdou na veřejná hřiště, kde není požadovaná znalost pravidel a etikety golfu. Zaplatí a mohou hrát. Taková hřiště jsou i u nás. Ale na většině golfových hřišť v ČR je potřeba mít registraci a oprávnění ke hře a to platí i pro golfové hřiště Líšnice. To je nutná ochrana hřišť proti poškození. Provoz a údržba golfového hřiště je drahá záležitost. Než člověk poprvé vyrazí na golfové hřiště, měl by se od trenéra dozvědět základní věci o tom, jak se na hřišti chovat. To je jeden z hlavních úkolů trenérů.
Jak jste se dostal ke golfu?
Já jsem Líšničák, skoro do třiceti jsem bydlel v Líšnici. Nyní žiju v Praze. V roce 1969 probíhal na golfovém hřišti „dětský den“ pro žáky líšnické školy, do které jsem chodil. Byl jsem tehdy jedním z pěti chlapců, kteří se golfu začali věnovat vážněji. Nakonec jsme z této party zůstali s bratrem, Jiřím Vozkou, sami. Poměrně brzy jsme začali reprezentovat klub v tehdejší ligové soutěži. On se nakonec stal hlavním greenkeeperem, tedy správcem hřiště. Letos se stal, za svoji dlouholetou precizní a obětavou práci, čestným členem Golfového klubu Líšnice a je i v síni slávy Svazu greenkeeperů České republiky. Já jsem po roce 1989 začal podnikat a na golf nebyl čas. Zhruba v roce 2011 jsem začal opět hrát a stal se členem seniorského týmu GKL, který v roce 2018 získal titul mistra ČR ve hře na jamky družstev a v roce 2019 titul mistra ČR ve hře na rány družstev.
Vidím na stránkách GKL i nabídku dětských kurzů – pro jak staré děti jsou? Rekrutují se tu budoucí reprezentanti klubu? Rostou nám tu nějaké naděje?
Golfový klub Líšnice má ve své nabídce kurzy pro mládež rozdělené do tří etap. Jarní a podzimní kurz probíhá na hřišti a zimní v indooru. Na těchto trénincích jsou pak děti rozděleny do skupin podle věku. Tyto kurzy mohou navštěvovat děti přibližně od pěti let, klidně až do dvaceti tří. Nyní máme na kurzech především srdcaře, kteří rádi chodí na tréninky, zahrát si na hřiště, účastní se soustředění, ale nemají příliš velké ambice se prodrat do reprezentace.
Mladí hráči klubu, kteří klub reprezentují a účastní se mistrovských soutěží mají už lekce individuální. Ale i ti začínali s výukou golfu na skupinových kurzech. Například osmnáctiletá několikanásobná mistryně klubu Natali Kamberská a současný mistr klubu Filip Lukáš, kterému je třináct.
Když říkáte, že golf se má hrát pro radost – může si kdokoliv z Líšnice jen tak přijít zahrát?
Na drivingu, chippingu a puttingu si může golf vyzkoušet kdokoliv. Půjčení jedné hole je za 50 Kč a 39 míčů na driving taktéž. Pro vstup na hřiště je však už nutné mít osvědčení o golfové způsobilosti, to znamená znát pravidla, umět se na hřišti chovat tak, aby člověk neohrožoval ostatní hráče a podobně. Na hřiště se tak ‚negolfista‘ může dostat pouze za doprovodu trenéra.
Pro začátečníky máme také nabídku balíčků Bav se golfem, kde se zájemce o golf ve dvou hodinách s profesionálním trenérem seznámí se základy golfu a to za 590 Kč. Na to pak navazují další možné výhodné tréninkové balíčky, po jejichž absolvování lze získat osvědčení pro hru na hřišti.
Velmi populární je i naše nabídka Registračního ročního členství za 1500 Kč (vždy na kalendářní rok) kde v této ceně je nejen registrace v České golfové federaci pod hlavičkou GKL, ale i 1000 tréninkových míčů na drivingu. Tip na vánoční dárek! Určitě si to přijďte vyzkoušet!
